Gruzie
Cesta zemí, kde se jídlo, víno, hudba a tradice staly způsobem života
O Gruzii se dá napsat mnoho věcí. Že leží na pomezí Evropy a Asie. Že má Kavkaz, Černé moře, starobylá města, vinice a kláštery. Že v Tbilisi lze během jednoho odpoledne potkat několik století najednou.
To všechno je pravda.
Jenže Gruzii člověk nepochopí z mapy.
Gruzii je potřeba ochutnat.
Je to země, kde se u stolu řeší téměř všechno. Rodina, přátelství, obchod, láska, politika, minulost i budoucnost.
A pokud máte štěstí, dostanete k tomu ještě další talíř jídla, i když jste právě prohlásili, že už opravdu nemůžete.
Právě tady začíná gruzínská gastronomie.
GRUZIE – ZEMĚ NA KŘIŽOVATCE KULTUR
Od zasněžených vrcholů Velkého Kavkazu až k pobřeží Černého moře se Gruzie mění téměř na každém kroku.
Na severu se zvedají mohutné kavkazské hory. Mezi nimi Šchara, nejvyšší hora Gruzie. Ve střední části země najdeme historická města, kláštery, vinice a údolí řek.
A potom přijde západ.
Tam už čeká Černé moře, Batumi a úplně jiná Gruzie.
Tbilisi je zase kapitola sama pro sebe.
Staré domy, balkony, kostely, lázně, úzké uličky a moderní kavárny zde stojí vedle sebe s takovou samozřejmostí, jako by se historie nikdy nemohla rozhodnout, kdy vlastně skončí.
Gruzie je země, kterou nestačí navštívit. Je potřeba ji ochutnat.
Gruzie - Kde se historie potkává u jednoho stolu
POŘADÍ POKRMŮ PŘI SUPŘE
Gruzínská hostina se příliš nepodobá klasickému evropskému menu.
V restauraci člověk dostane předkrm, potom polévku, hlavní chod a nakonec dezert.
U supry se může stát, že dostanete všechno najednou.
Na stole se postupně objevují různé pokrmy a hosté si z nich vybírají podle chuti.
Pkhali – zeleninové směsi s ořechy a bylinkami.
Lobio – pokrm z fazolí, často výrazně ochucený kořením a bylinkami.
Khachapuri – tradiční gruzínský chléb plněný sýrem.
Khinkali – plněné knedlíčky s masem nebo jinou náplní.
Badrijani nigvzit – lilek plněný ořechovou pastou.
Mtsvadi – maso připravované na grilu.
A samozřejmě také Chakhokhbili – kuřecí maso připravované s rajčaty, cibulí a bylinkami.
SUPRA – VÍC NEŽ JEN JÍDLO
V Gruzii má společné stolování hluboký význam. Supra není obyčejná večeře. Je to společenská událost, při které se u jednoho stolu setkávají rodina, přátelé a hosté.
Na stole se objevují maso, zelenina, sýry, chléb, saláty, omáčky, ořechy a samozřejmě víno.
A potom přijde tamada.
Tamada je člověk, který vede přípitky a drží celou hostinu pohromadě.
Připíjí se na zdraví, rodinu, přátelství, předky, hosty i budoucnost. Host není cizinec. Host je dar. A dar se přece nemůže nechat odejít hladový
Čachochbili pokrm s příběhem
Jedním z nejznámějších pokrmů gruzínské kuchyně je čachochbili – tradiční pokrm s velmi zajímavou historií.
Název "chochobi" znamená v gruzínštině bažant. V západní Gruzii, zejména v okolí starověkého řeckého města Fázis (dnešní Poti), se bažanti vyskytovali ve velkém množství. Podle tradice přiváželi obchodníci vracející se z Kolchidy do Řecka živé bažanty. Řekové se následně pustili do jejich domestikace a chovu.
Samotný název tohoto ptáka v ruštině i latině je údajně odvozen právě od názvu města Fázis.
Dnes už bažantů v Gruzii není zdaleka tolik jako v minulosti, ale čachochbili milují Gruzínci dodnes. Proto se při jeho přípravě začalo běžně používat domácí kuře, které se stalo charakteristickým základem tohoto pokrmu.
Pokud se podíváme ještě hlouběji do historie, první známý publikovaný recept na čachochbili se objevil v kuchařské knize Barbare Džoržadze z roku 1874. Tehdejší recept však samozřejmě neobsahoval rajčata – ta se v gruzínské kuchyni objevila až později. Místo nich se doporučovalo používat například dřišťál, ocet nebo šťávu z granátového jablka.
Čachochbili tak není jen obyčejným kuřecím pokrmem. Je součástí historie gruzínské kuchyně a krásným příkladem toho, jak se tradiční recepty v průběhu staletí přirozeně vyvíjely, aniž by ztratily svůj původní charakter.
MALÁ ZEMĚ, OBROVSKÁ ROZMANITOST
Gruzínská kuchyně je postavená na jednoduchých, ale výrazných surovinách.
Používají se především: čerstvé bylinky · koriandr · česnek · vlašské ořechy · granátové jablko · fazole · lilek · rajčata · papriky · sýry · maso · víno.
Kouzlo ale nespočívá pouze v jednotlivých surovinách. Je v jejich kombinaci. Ořechy se spojí s bylinkami. Česnek s koriandrem. Rajčata s cibulí. K masu přijde omáčka, která mu rozhodně nedovolí zůstat nenápadným. Výsledkem je kuchyně výrazná, voňavá a plná kontrastů.
VÍNO, KTERÉ SE RODILO V HLÍNĚ
Gruzínské víno má dlouhou tradici. Tradiční metoda využívá velké hliněné nádoby zvané qvevri, které se ukládají do země. Víno v nich může kvasit a zrát. Je to metoda, která propojuje víno s půdou doslova. V Gruzii ostatně víno nikdy nebylo pouze nápojem. Je součástí hostiny, setkávání a společenského života.
TANEC, KTERÝ VYPRÁVÍ PŘÍBĚH
Gruzínský tanec patří k nejvýraznějším projevům tamní kultury. Muži tančí s energií, která člověka nutí přemýšlet, jestli má vůbec smysl pokoušet se o podobný pohyb doma v obýváku. Ženy působí elegantně a lehce. Kartuli, Khorumi a Ačaruli představují různé tváře gruzínské taneční tradice. Gruzínský tanec tak není pouze choreografie. Je to příběh vyprávěný pohybem.
HLAS GRUZIE
Gruzínská polyfonní hudba patří k nejvýraznějším projevům tradiční kultury země. Vícehlasý zpěv se předává z generace na generaci. Silné mužské hlasy, složité harmonie a charakteristický způsob zpěvu vytvářejí zvuk, který člověk pozná téměř okamžitě. Stejně jako jídlo a víno je i hudba spojena s lidmi a společným životem. V Gruzii se zkrátka mnoho věcí dělá společně. Jíst. Pít. Zpívat. Tancovat.
UMĚNÍ
Gruzínské umění má vlastní a velmi výrazný charakter. Jedním z nejznámějších gruzínských malířů je Niko Pirosmani. Jeho obrazy zachycují obyčejné lidi, zvířata, hostiny a každodenní život. Další významní umělci, například Lado Gudiashvili nebo David Kakabadze, pomohli vytvořit moderní podobu gruzínského výtvarného umění. Gruzie tak není pouze zemí starých tradic. Je také zemí silné moderní umělecké identity.
TŘI PODOBY JEDNOHO PÍSMA
Jedním z nejpozoruhodnějších kulturních dědictví Gruzie je její písmo. Gruzínská písemná tradice má tři historické systémy: Mrgvlovani · Nuskhuri · Mkhedruli
Pro člověka, který gruzínské písmo nezná, vypadají některé znaky trochu jako tajná zpráva. Pro Gruzínce je to samozřejmě úplně normální. A právě v tom je jeho krása.
RUSTAVELI – PŘÍBĚH, KTERÝ PŘEŽIL STALETÍ
Jednou z nejvýznamnějších osobností gruzínské literatury je Šota Rustaveli, autor slavného středověkého eposu Rytíř v tygří kůži.
Dílo patří k základům gruzínské literatury a dodnes představuje důležitou součást kulturní identity země. Gruzie nikdy nebyla pouze zemí jídla a vína. Je také zemí slova, poezie, hudby, umění a vyprávění příběhů. A když máte dobré víno, dobré jídlo a dostatek času, příběh se vždycky nějaký najde.
GRUZIE NENÍ JEN MÍSTO
Gruzie je země, kde se u jednoho stolu potkává historie s přítomností.
Kde víno není jen nápoj. Kde hudba není jen hudba. Kde tanec vypráví příběh. Kde jídlo není pouze oběd. A kde host není člověk, který přišel na návštěvu.
Host je člověk, kterému je potřeba otevřít dveře, prostřít stůl a nabídnout to nejlepší.
A pokud vám po tom všem někdo řekne:
"Ještě si dejte."
Neberte to jako otázku.
Je to součást gruzínské pohostinnosti.